Rudi Anschober
Rudi Anschober (narozen 1960) je hornorakouský politik za Stranu zelených a od roku 2003 zemský rada Horních Rakous pro integraci, životní prostředí, ochranu klimatu a spotřebitelů. Povoláním je učitel základní školy, několik let působil též jako novinář v různých médiích. Významně se angažoval v boji proti výstavbě jaderné elektrárny Temelín, což jej nakonec přivedlo do politiky s cílem „něco změnit“ a upozorňovat na jiné možnosti výroby elektřiny, než je jaderná energetika. Na politické scéně působí od roku 1986. Začínal jako mluvčí iniciativy Zelená alternativa pro Horní Rakousy.
Od získání mandátu do Zemské rady v roce 2003 se Rudi Anschober na zemské úrovni staví proti využívání jádra a za obnovitelné zdroje. Je u zrodu mnoha projektů a iniciativ, podporuje spolky a občany doma i v zahraničí v jejich angažmá proti jaderné energetice. Svým hlasem přispívá k informovanosti a osvětě obyvatelstva - o nebezpečích a obrovské nehospodárnosti jaderné energetiky.
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Borislava Batandjieva-Metcalf
Má přes 20 let zkušeností v jaderné energetice; začínala jako inspektorka nakládání s radioaktivními odpady u bulharského Jaderného regulačního úřadu, poté sedm let pracovala jako specialistka na bezpečnost odpadů u Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), kde se zabývala tvorbou a zaváděním bezpečnostních norem pro nakládání s radioaktivními odpady, odstavování zdrojů, sanace a posuzování bezpečnosti a souvisejících mezinárodních úmluv. Po skončení funkčního období u MAAE v roce 2008 paní Batandjieva pracovala jako nezávislá konzultantka v oblastech nakládání s radioaktivními odpady, odstavování reaktorů, sanací, udělování licencí a výběru lokalit pro stavbu jaderných elektráren.
Od ledna 2012 do března 2014 pracovala v Ústavu pro energetiku a dopravu Evropské komise v nizozemském Pettenu jako vedoucí vědeckotechnických projektů Generálního ředitelství pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (DG DEVCO) v oblasti nakládání s odpady a sanací v zemích mimo EU. V současnosti paní Batandjieva působí jako vedoucí strategií odboru "Jaderné technologie, odpady a likvidace jaderných zařízení" DG Energy Evropské komise, kde se zabývá politickými aspekty vyhořelého jaderného paliva a nakládání s radioaktivními odpady, přezkoumáním a zaváděním souvisejících směrnic 2011/70/Euratom a 2006/117/Euratom, a též v sekretariátu pracovní skupiny ENSREG č. 2 a zastupuje Komisi ve Výboru MAAE pro standardy bezpečnosti odpadů. Byla též předsedkyní a členkou smíšené komise k 5. společné úmluvě o bezpečnosti nakládání s vyhořelým palivem a zasedání o bezpečnosti nakládání s radioaktivními odpady.
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Jan Haverkamp
Ing. Jan Haverkamp (nar. 1959) je specialistou na jadernou energetiku a energetickou politiku u organizací Greenpeace a WISE (World Information Service on Energy). Je nizozemským občanem a v letošním roce se usadil v Amsterdamu po dvaceti letech života v ČR a v Polsku a poté, co od roku 1985 pracoval ve střední Evropě.
Vzděláním environmentální vědec se od konce 80. let věnuje otázkám jaderné energetiky a v této oblasti působil v celé Evropě, ale též v Jižní Koreji, Japonsku, na Tchaj-wanu a v USA. Čtyři roky pracoval jako poradce pro jadernou politiku pro Greenpeace EU v Bruselu, mimo jiné během počínající jaderné krize po Fukušimě a následujících zátěžových testů jaderných elektráren. Účastnil se přípravy Směrnice o jaderné bezpečnosti Euratom, Směrnice o jaderných odpadech a Směrnice o základních bezpečnostních standardech ochrany před ionizujícím zářením. Dlouhodobě se věnuje tématům transparentnosti v jaderné energetice, zejména implementace Espooské a Aarhuské konvence v jaderném sektoru.
Je spoluzakladatelem a místopředsedou organizace Nuclear Transparency Watch. Jedná se o evropskou síť nezávislých akademiků, expertů, poslanců a nevládních organizací se sídlem v Bruselu, jež prosazuje jadernou bezpečnost a transparentnost v jaderné energetice.
Jan Haverkamp je držitelem certifikátu úrovně 5B pro poradce v oblasti ochrany před účinky ionizujícího záření z Technické univerzity v Delftu. Na ochraně před zářením pracoval ve Španělsku, v Japonsku a na Ukrajině.
Na Masarykově univerzitě v Brně vyučuje “facilitaci procesů komunikace v ochraně životního prostředí”, “roli environmentálních nevládních organizací ve společnosti” a energetickou politiku visegrádských zemí. Je držitelem bakalářského titulu z biochemie ze Státní univerzity v Leidenu (Nizozemsko) a bakalářského a magisterského titulu (inženýr) z environmentální vědy z Univerzity ve Wageningenu (tamtéž).
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Roman Lahodynsky
Roman Lahodynsky (narozen 1951 v Linci) získal certifikaci v oboru ochrany před ionizujícím zářením během vojenské služby u Útvaru ochrany proti zbraním hromadného ničení rakouských ozbrojených sil. Na Vídeňské univerzitě a na Technické univerzitě Vídeň studoval geologii a geofyziku se zaměřením na sedimentologii, zlomovou tektoniku, namáhání hornin a sesuvy hornin a pracoval jako terénní geolog u Rakouské geologické služby. Doktorát z geologie (chronostratigrafie, dopady asteroidů a sedimentologie na rozhraní křída-paleogén) získal na Univerzitě v Innsbrucku.
V letech 1989-1997 pracoval pro několik soukromých geotechnických kanceláří v oblastech hydrogeologie, likvidace odpadů a ražby tunelů. V letech 1998-2007 byl výzkumným pracovníkem Výzkumného ústavu rizik Vídeňské univerzity, kde se zaměřoval na geologická rizika v lokalitách jaderných elektráren a působil též ve společném projektu EU a Číny věnovaném udržitelnému rozvoji venkovských oblastí. V letech 2007-2009 pracoval jako vedoucí geolog projektu výstavby tunelu Lowari v Pákistánu a při výstavě tunelů pro zavlažovací soustavy v pákistánském Čitrálu. V roce 2012 byl vedoucím vědeckým pracovníkem na Středoasijské univerzitě (Nadace Aga Khana) v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. V letech 2010-2016 pracoval na Ústavu bezpečnostních věd Univerzity přírodních zdrojů a přírodních věd (BOKU) ve Vídni jako přednášející a též na projektu bezpečnostní obezřetnosti EU. Od roku 2013 působí jako konzultant a od roku 2015 jako čestný profesor v Ústavu hornictví a těžební technologie v Kyrgyzstánu.
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Matěj Machek
Mgr. Matěj Machek, Ph.D. je vědecký pracovník oddělení tektoniky a geodynamiky Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Svým odborným zaměřením je strukturní geolog a ve své práci se zabývá identifikací a interpretací deformačního záznamu v horninách a jeho vztahu k fyzikálním vlastnostem hornin. Absolvoval magisterské studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor strukturní geologie a petrologie. Po té navázal doktorským studiem, během kterého začal pracovat v Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Ve své disertační práci se věnoval geometrii pórového prostoru málo porézních hornin a jeho vztahu k mikrostruktuře a fyzikálním vlastnostem hornin.
V letech 2015 a 2016 byl členem pracovní skupiny pro dialog o hlubinném úložišti jako expertní zástupce obcí a po rozkladu pracovní skupiny byl v roce 2017 zvolen do nově založeného vědeckého výboru Platformy proti hlubinnému úložišti.
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Gabriele Mraz
Maga. Gabriele Mraz, MA (nar. 1967) pracuje o roku 1988 jako vědecká pracovnice v Rakouském ekologickém institutu (ÖÖI) ve Vídni a od roku 2014 též ve společnosti pulswerk GmbH, což je poradenská firma ÖÖI. Studovala výživu se zaměřením na radioekologii a genderová studia. Řadu let pracovala v gamalaboratoři ÖÖI, kde měřila následky Černobylské havárie pro půdu, rostliny a potraviny. Následky a riziko jaderných havárií jsou nadále tématem její činnosti, například v rámci projektu flexRISK, jenž poukazuje na nebezpečí jaderných elektráren pro Evropu (http://flexrisk.boku.ac.at/en/index.html).
Již několik let vede „Společný projekt – Jaderné riziko a veřejná kontrola“ (http://www.joint-project.org/). V tomto projektu evropské nevládní organizace a výzkumné ústavy od roku 2003 spolupracují na protijaderných aktivitách ve střední a východní Evropě.
Gabriele Mraz je od roku 2014 ředitelkou rakousko-německého konsorcia „SEA národních programů nakládání s odpady“, jež bylo rakouským Ministerstvem udržitelnosti a cestovního ruchu pověřeno posouzením národních programů nakládání s jaderným odpadem zemí sousedících s Rakouskem v případě, že provádějí přeshraniční SEA (posuzování vlivů strategií na životní prostředí).
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Petr Nohava
Ing. Petr Nohava vystudoval Technickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze. Je starostou obce Pluhův Žďár na Jindřichohradecku, která je dotčená přípravou hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů v České republice.
Od října 2017 je Petr Nohava také mluvčím Platformy proti hlubinnému úložišti. Toto sdružení obcí a spolků vzniklo v červnu roku 2016 v reakci na silový přístup státních orgánů k řešení problematiky jaderného odpadu. Cílem Platformy je prosadit takový způsob hledání řešení problému vyhořelého jaderného paliva a radioaktivních odpadů, který bude otevřený, průhledný a v němž obce a veřejnost budou mít zákony dostatečně garantované možnosti hájit své oprávněné zájmy. V současné době Platforma sdružuje 35 členů.
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Michael Sailer
Absolvoval obor chemické inženýrství (Dipl.-Ing.) na Technické univerzitě v Darmstadtu v SRN v roce 1982.
Má přes 35 let zkušeností v oblasti jaderné energetiky, především z hlediska bezpečnosti jaderných elektráren a dalších jaderných zařízení, ukládání jaderných odpadů a konečné likvidace radioaktivních odpadů. V současnosti je ředitelem organizace Öko-Institut e.V. (od roku 2009). Předtím byl vedoucím Divize jaderného inženýrství a bezpečnosti jaderných zařízení Öko-Institutu.
Öko-Institut e.V. (Institut aplikované ekologie) je nezávislý vědecký výzkumný ústav s přibližně 170 pracovníky v německém Freiburgu, Darmstadtu a Berlíně. Institut vznikl v roce 1977 jako neziskové sdružení. Poskytuje vědecké poradenství vládním i nevládním organizacím. Mezi hlavní oblasti jeho činnosti doma i v zahraniční patří:
• jaderná bezpečnost a odpadové hospodářství
• energetická a klimatická témata
• udržitelnost s ohledem na výrobky a zdroje
• správa věcí veřejných a účast veřejnosti
Je předsedou Komise pro nakládání s jaderným odpadem (ESK), jež je poradním orgánem německého Spolkového ministerstva životního prostředí, ochrany přírody, výstavby a jaderné bezpečnosti (od roku 2008). Byl členem Komise pro likvidaci vysoce radioaktivních odpadů německého Spolkového sněmu a Spolkové rady, jež fungovala v letech 2014-2016.
V letech 1999-2014 byl členem Komise pro bezpečnost reaktorů (RSK) německého Spolkového ministerstva životního prostředí, ochrany přírody, výstavby a jaderné bezpečnosti a od roku 2012 je členem Expertní skupiny pro bezpečnost reaktorů (ERS) švýcarského Federálního inspektorátu jaderné bezpečnosti (ENSI).
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Edvard Sequens
Ing. Edvard Sequens je předsedou neziskového sdružení Calla – Sdružení pro záchranu prostředí v Českých Budějovicích, ve které pracuje jako energetický konzultant a vedoucí projektů v oblasti energetiky. Absolvent VVTŠ v Liptovském Mikuláši, obor automatizované systémy řízení. Pracoval v Nezávislé odborné komisi pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu a rovněž jako externí poradce ministra životního prostředí. Nyní je členem Výboru pro udržitelnou energetiky Rady vlády pro trvale udržitelný rozvoj. Podílel se na zpracování alternativního konceptu vývoje české energetiky Chytrá energie, či zmapoval využití obnovitelných zdrojů energie v jižních Čechách. Za svou práci pro podporu využití sluneční energie obdržel Českou sluneční cenu 2002 od české sekce sdružení Eurosolar.
Již více než dvě desítky let podrobně sleduje vývoj v oblasti nakládání s jadernými odpady v České republice a pomáhá představitelům a obyvatelům obcí v místech vyhledávání hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů účinněji hájit své zájmy. Od založení vládní Pracovní skupiny pro dialog o hlubinném úložišti v roce 2010 v ní zastupoval ekologické organizace s celostátní působností. Po rozpadu skupiny stál u zrodu nového uskupení obcí a spolků - Platformy proti hlubinnému úložišti, kde pracuje jako její sekretář.
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Johan Swahn
Dr. Johan Swahn je ředitelem švédské Kanceláře nevládních organizací pro kontrolu nakládání s jaderným odpadem (MKG). Vede činnost organizace, jež ve spolupráci se Švédskou společností ochrany přírody (SSNC) kontroluje proces licencování o povolování švédského konečného úložiště vyhořelého jaderného paliva.
Dr. Swahn má magisterský titul v oboru fyzikální inženýrství a doktorát z přírodních věd, techniky a globální bezpečnosti na Chalmersově technické univerzitě ve švédském Göteborgu. Ve své disertaci a postgraduální činnosti se věnoval nešíření jaderných zbraní, jadernému odpadu a likvidaci vojenského štěpného materiálu.
Johan Swahn je členem řídicí rady celoevropské organizace Nuclear Transparency Watch (NTW) a koordinátorem činnosti NTW v oblasti nakládání s radioaktivními odpady zároveň a spolupředsedajícím sítě SITEX. V rámci výzkumného projektu EU Beacon vede pracovní skupinu na téma interakcí s občanskou společností. Je též členem Mezinárodní komise pro štěpné materiály (IPFM), členem Mezinárodní skupiny pro hodnocení jaderných rizik (INRAG) a členem vědecké komise švédské pobočky mezinárodní organizace Lékaři proti jaderné válce (IPPNW).
Před svým současným působištěm Johan Swahn pracoval jako výzkumný pracovník a přednášející v oblasti energetiky, životního prostředí a globální bezpečnosti na Katedře teorie fyzikálních zdrojů na Chalmersově technické univerzitě v Göteborgu.
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Veronika Ustohalová
Dr.-Ing. Veronika Ustohalova je vedoucí vědeckou pracovnicí divize jaderné energetiky a bezpečnosti jaderných zdrojů organizace Öko-Institut e.V. v německém Darmstadtu. Vystudovala vodní stavitelství a vodohospodářství na ČVUT v Praze a hydrauliku a přenos znečišťujících látek na ETH v Curychu. Doktorát v oboru technika skládkování a nakládání s odpady získala na Univerzitě Duisburg-Essen. Ve svém výzkumu se prvních několik let věnovala tématům nakládání s odpady a přenosu znečišťujících látek v životním prostředí.
V organizaci Öko-Institut pracuje od roku 2008 a zabývá se především ochranou před ionizujícím zářením a připraveností na mimořádné situace v jaderné energetice, nakládáním s radioaktivními i běžnými odpady, různými stránkami jaderné bezpečnosti a též odstavování jaderných zařízení z provozu. Dále se věnuje radioekologickému modelování se zaměřením na dopady jaderných zařízení na životní prostředí ve fázích provozu a odstavení i s přihlédnutím k havarijním scénářům. Pracuje též na otázkách zhoršování stavu státní a bezpečnostní infrastruktury v krizových regionech. Kromě toho se zapojuje do projektů věnujících se socioekonomickým aspektům a zapojování zainteresovaných stran do likvidace jaderných odpadů, radiační ochrany a připravenosti na mimořádné situace v jaderné energetice. Je členkou evropské skupiny zainteresovaných stran pro přípravu výzkumných priorit a harmonogramů výzkumu v oblasti radiační ochrany a připravenosti na mimořádné situace v jaderné energetice v Evropě.
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.